Očkování proti rakovině

Očkování proti lidskému papilomaviru (HPV) předchází téměř všem typům rakoviny děložního hrdla a chrání před rakovinou úst, hrdla a řitního otvoru. Douglas Lowy a John Schiller z amerického Národního ústavu pro výzkum rakoviny – dva badatelé, kteří završili zásadní práce na těchto vakcínách – obdrželi v září jednu z letošních prestižních Laskerových cen – ocenění, jimž se občas přezdívá americké nobelovky. Avšak navzdory ohromujícímu množství důkazů, jež dokládají bezpečnost a účinnost vakcíny, v cestě jejímu všeobecnému užívání a přijetí stále stojí překážky. Scientific American se obrátil na virologa Schillera a promluvil si s ním o jeho a Lowyho oceněném výzkumu na poli HPV, jejich plánech do budoucna a způsobech, jak se poprat s nepříznivými postoji vůči očkování. 

—Dina Fine Maron

Jaká překážka nejvíc brání tomu, aby měla vakcína proti HPV rozsáhlejší krytí?

JOHN SCHILLER: S tím největším problémem se ve skutečnosti nepotýkáme na Západě nebo ve většině rozvinutých států, ale v zemích s nižšími a středními příjmy. Je tomu tak kvůli nízké dostupnosti očkování a jeho vysoké ceně. Sama vakcína se v těchto prostředích překvapivě setkává s velmi kladným ohlasem. Tyto země představují ten největší problém proto, že právě v nich dochází zhruba k 85 procentům onemocnění rakovinou děložního hrdla. V rozvinutějších státech hraje roli mnoho různých faktorů [co se váhavého přístupu k očkování týče], jež se zemi od země liší. Ve Spojených státech za tím stojí spíše strach z očkování jako takového. A kromě toho je tu ještě takový malý problém úzce spojený s tím, že vakcíny proti HPV cílí na sexuálně přenosnou chorobu.

 

Co může vědecká komunita udělat pro to, aby v USA pomohla se s váhavým přístupem k očkování proti HPV poprat?

Jak ukazuje celkem slušný počet studií, jedním z největších problémů je, že pediatři a všeobecní lékaři vakcínu dostatečně nepropagují. Pokud se podíváte na jiné vakcíny, například proti meningitidě a žloutence typu B, jež se podávají i adolescentům a jež lze spolu s očkováním proti HPV aplikovat v rámci téže návštěvy, zjistíte, že se podávají ve větší míře než vakcína proti HPV. V tomto směru se mezi pediatry a rodiči rozevírá mezera. Potíž je zčásti v tom, že očkování proti HPV je profylaktické a předchází chorobě – tj. rakovině děložního hrdla –, s níž se tito konkrétní poskytovatelé lékařské péče nikdy nesetkají. Porodníci a gynekologové ano, ale pediatři ne, přičemž situace u ostatních dětských nebo pediatrických očkování je zcela opačná.

Co Vás přimělo pracovat na vakcíně proti HPV?

V roce 1983 jsem jako postdoktorální stážista nastoupil do laboratoře Douga Lowyho při Národním ústavu pro výzkum rakoviny. Druhou přednášku, jíž jsem se tam účastnil, vedl Harald zur Hausen, který později získal Nobelovu cenu. Na jeho přednášce se tvrdilo: „Heuréka! Objevili jsme virus, jenž podle všeho zapříčiňuje 50 procent onemocnění rakovinou děložního hrdla.“ Ukázalo se, že oním virem je HPV-16, typ lidského papilomaviru. V podstatě jsme se přestali dívat na model toho, jak se normální buňka mění a stává rakovinotvornou, a přešli jsme k něčemu, co se u lidí nejspíš podílí na vzniku rakoviny. Dá se tak trochu říct, že nám přálo štěstí.

Na čem teď pracujete?

V ústavu mimo jiné testujeme, zda jedna dávka vakcíny proti HPV stačí na to, aby poskytla dlouhodobou ochranu (na financování se podílí nadace Billa a Melindy Gatesových). Kdyby ženy mohly prostě dostat jednu dávku v mladším věku, bylo by to opravdu transformativní, obzvlášť v kontextu rozvojových zemí.

Kromě toho se díváme na zoubek imunoterapii v léčbě rakoviny. Zdá se, že tyto virům podobné částice, s nimiž při výrobě vakcíny proti HPV pracujeme – jedná se obvykle o vnější plášť viru, řekněme typu HPV-16 a jiných částic živočišných nebo lidských papilomavirů – disponují unikátní schopností infikovat nádorové buňky a navázat se konkrétně na ně. Tyto znalosti tedy používáme k vyvíjení širokospektrých metod pro léčbu rakoviny.