Převelicí tvaroměnci

Paleontologům se na Newfoundlandu krátce po začátku tisíciletí vyjevil podivný obrázek: starobylé naleziště fosilií ohromných vějířovitých mořských organismů. Výzkumníci tato záhadná vymřelá stvoření, kterým se říká „rangeomorfy“, objevili již dříve, ta se však nadále vzpírala zařazení. Nyní vědci věří, že by newfoundlandské fosilie a jejich příbuzní mohly zodpovědět klíčové otázky o pozemském životě.

Rangeomorfy pocházejí z ediakarské periody, která začala před 635 miliony let a skončila před 541 miliony let. Měly lodyhovitá těla, jež byla měkká jako těla medúz, a z nich vybíhaly větve, které připomínají fraktály. Vědci se domnívají, že tyto organismy dorůstaly velikostí u živočichů dříve nevídaných – na délku měly až dva metry. Poté co vymřely, vznikla na Zemi během kambrické exploze řada velkých rozmanitých živočichů. „Z hlediska toho, co se v té době odehrávalo v dějinách Země, zapadají rangeomorfy do širšího kontextu,“ říká spoluautorka studie a paleobioložka Jennifer Hoyalová Cuthillová, která působí jako výzkumná pracovnice na Tokijském technologickém institutu. Pokud odhalíme, jak rangeomorfy narostly do takových rozměrů, mohli bychom získat kontext potřebný k tomu, abychom pochopili, jak vznikli velcí a různorodí živočichové a jak podmínky na Zemi, které se v té době měnily, mohly ovlivnit evoluci života.

Aby tyto souvislosti lépe pochopili, analyzovali Hoyalová Cuthillová a cambridgeský paleontolog Simon Conway Morris několik rangeomorfních fosilií. Vzali dobře zachované fosilie druhu Avalofractus abaculus, který se našel na Newfoundlandu, a provedli na nich mikro CT skeny, aby prozkoumali jeho 3D podobu do nejjemnějších detailů. Pro porovnání rovněž provedli fotografické měření jiných dvou jedinců.

Badatelé prozkoumali různé aspekty stonku a větví rangeomorf a následně použili matematické modely, aby vypátrali vztah mezi povrchem fosilií a jejich objemem. Podle studie, jež byla nedávno publikována v časopise Ecology & Evolution, jejich modely kombinované s pozorováním fosilií odhalily, že velikost a tvar organismů byly podle všeho ovlivněné množstvím dostupných živin. To by mohlo vysvětlit, proč dokázaly dosáhnout tak ohromné velikosti během období, v němž se měnila geochemie Země.

Ostatní odborníci jsou však ohledně podobného zobecňování na vážkách. „Je to zajímavé zjištění a podporuje rostoucí shodu mezi badateli, že rangeomorfy měly možnost v reakci na okolní prostředí odlišně růst,“ říká Jack Matthews, výzkumník z Muzea přírodní historie Oxfordské univerzity, který se na výzkumu nepodílel. Avšak „je předčasné aplikovat závěry této studie na všechny rangeomorfy.“ Pokud se nicméně podle Hoyalové Cuthillové ukáže, že vysvětlení je správné, mohlo by poskytnout odpověď na otázku „co spojuje tak úžasně rozsáhlý výskyt velkých organismů ve fosilním záznamu s tím, co se odehrávalo na Zemi.“           —Annie Sneed