Historie časopisu

173 let časopisu Scientific American

28. SRPNA 1845 VYŠLO V NEW YORKU PRVNÍ ČÍSLO ANGLICKÉHO VYDÁNÍ.

Scientific American, nejdéle bez přerušení vycházející časopis v Americe, založil v roce 1845 Rufus Porter jako týdeník s podtitulem „Advokát průmyslu a podnikání, a časopis mechanických a dalších zlepšení.“ Ve výpravném čísle, které spatřilo světlo světa 28. srpna 1845, se objevily nádherné rytiny a zprávy takřka ze všech tehdejších oblastí vědy a techniky. Psalo se o vylepšených železničních vagónech a o nových parolodích, o vědě se psalo dokonce ve verších. V záhlaví prvního čísla čteme: „Scientific American vychází každý čtvrtek ráno, předplatné činí dva dolary na rok, z toho jeden dolar předem a zbývající dolar po šesti měsících.“

Deset měsíců po založení magazínu se Rufus Poter obrátil k jiným cílům a za 800 dolarů Scientific American prodal. Novými majiteli se stali Orson Desaix Munn a Alfred Ely Beach.

V roce 1850 byla založena první pobočka Patentové agentury ScientificAmerican, která měla vynálezcům poskytovat technickou a právní pomoc. Pobočka ve Washingtonu, D. C., zahájila činnost v r. 1859. V roce 1950 bylo již díky Scientific American patentováno přes sto tisíc vynálezů.

Munn & Company si udrželi vlastnictví magazínu po celé jedno století. Zaznamenávali hlavní objevy a vynálezy průmyslové revoluce, včetně Bessemerova konvertoru oceli, telefonu a trvanlivé žárovky. Edison zapůjčil k prohlídce prototyp svého fonografu a častými návštěvníky kanceláří uprostřed New Yorku byli Samuel Morse, otec telegrafu, a Elias Howe, vynálezce šicího stroje.

Zvláštní pozornosti se těšily dopravní prostředky. V roce 1899 vyšlo speciální číslo věnované výhradně jízdním kolům a automobilům. Redakce s velkým potěšením informovala o nových rychlostních rekordech včetně výkonu Henryho Forda - jeho jízdy přes zamrzlé Jezero Svaté Kláry v Michiganu v roce 1904.

Magazín získal dobrou pověst, neboť přinášel články o inovacích dříve, než se zprávy o nich dostaly k široké veřejnosti. Informace o Marconiho pokusech se objevily v roce 1899, o dvacet let dříve, než první rádio. Scientific American zveřejnil fotografie letadla bratří Wrightů téměř dva roky před úspěšným letem, který uskutečnil Kitty Hawk.

V roce 1921 přispěl Robert Goddard článkem, v němž obhajoval a vysvětloval svou práci na vývoji rakety schopné překonat meziplanetární vzdálenosti. V roce 1927 Scientific American přinesl zprávu o praktické ukázce televize, která vysílala zvuk a pohyblivý obraz ministra průmyslu Herberta Howera po telefonních drátech z hlavního města Washingtonu do New Yorku.

V roce 1948 Gerard Piel, Dennis Flanagan a Donald Miller koupili od Munn & Company Scientific American a založili společnost Scientific American, Inc. Ve snaze o co nejvyšší bezprostřednost, aktuálnost a serióznost magazínu požadovali, aby články psali sami lidé, kteří popisovanou práci dělali. Tento požadavek se v našem časopise uplatňuje dodnes.

Moderní Scientific American pokračuje v informování o zásadních objevech a nově se rodících technologiích. V roce 1954 byl zveřejněn článek s prorockým názvem „Počítače v obchodu“. Od prvních článků až po monotématické číslo „Klíčové techniky pro 21. století“ časopis soustředil pozornost svých čtenářů na rozšiřující se možnosti komunikace. Lékařská témata zahrnovala článek, v němž Jonas Salk popsal vývoj své vakcíny proti obrně, v dalším článku Robert Jarvik podrobně popsal vývoj umělého srdce Jarvik-7, a vyšla i monotematická čísla věnovaná AIDS a imunitní soustavě. Objasnili jsme i nové technologie, které znamenají opravdovou revoluci v automobilovém průmyslu.

Do magazínu Scientific American dodnes přispělo 130 nositelů Nobelovy ceny; většina z nich napsala svou stěžejní práci dávno před tím, než je jejich úsilí ocenil Nobelův výbor. Kromě takových vědců, jakými jsou Albert Einstein, Francis Crick, Jonas Salk a Linus Pauling, Scientific American přitahuje autory i z mnoha dalších oblastí:

Světové vůdčí osobnosti Gro Harlem Brundtland, bývalý předseda vlády Norska, Trygve Lie, bývalý generální tajemník Organizace spojených národů

Členové vlády USA:

  • Al Gore, viceprezident USA
  • Robert Reich, bývalý ministr práce
  • Daniel Patrick Moynihan, bývalý senátor
  • Les Aspin, bývalý ministr obrany
  • Ekonomové a průmyslníci:
  • John Kenneth Galbraith
  • Lester Thurow
  • Mitchell Kapor
  • Michael Dertouzos
  • Nicholas Negroponte

V druhé polovině 20. století začaly vznikat další jazykové verze Scientific American. V roce 1968 začalo v Itálii vycházet první zahraniční vydání pod názvem Le Scienze, následovalo vydání v japonštině Nikkei Science, španělské Investigación y Ciencia, německé Spektrum der Wisenschaft, vydání v čínštině, korejštině, polštině, arabštině a dalších jazycích včetně češtiny. Prvním českým číslem Scientific American byl leden 2002. Dnešní Scientific American vychází kromě originálu v čtrnácti zahraničních vydáních s celkovým nákladem přes jeden milion výtisků měsíčně a více než čtyřmi miliony čtenářů.

Základem českého vydání jsou články z amerického originálu, které tvoří přibližně 80 % náplně našeho časopisu. Snažíme se vybírat témata, o kterých se domníváme, že čtenáře našeho vydání nejvíce zaujmou. V rámci mezinárodní spolupráce redakcí Scientific American přebíráme i články z jiných zahraničních vydání. Rádi zařazujeme i původní články českých a slovenských autorů.

Z jazykového pohledu dnes Scientific American vychází téměř po celé planetě. Jsme velmi rádi, že si nachází cestu i k vám, čtenářům ve dvou krásných zemích uprostřed Evropy.

Psali pro Scientific American

Lawrence Bragg
Albert Einstein
Niels Bohr
Erwin Schrödinger
P. A. M. Dirac
I. I. Rabi
P. W. Bridgman
P. M. S. Blackett
Max Born
Emilio Segré
Donald A. Glaser
Robert Hofstadter
Eugene P. Wigner
Charles H. Townes
Hans A. Bethe
Murray Gell-Mann
Hannes Alfvén
Anthony Hewish
Martin Ryle
Nevill FrancisMott
Steven Weinberg
Sheldon Lee Glashow
James W. Cronin
Nicolaas Bloembergen
Arthur L. Schawlow
Kenneth G. Wilson
William A. Fowler
Simon van der Meer
Carlo Rubbia
Heinrich Rohrer
Gerd Binnig
Leon M. Lederman
Jack Steinberger
Norman F. Ramsey
Henry W. Kendall
Joseph Taylor
Martin L. Peri
Frederick Reines
David M. Lee
Steven Chu
Gerardus‘T Hooft
Martinus J. G. Veltman
Eric A. Cornell
Carl E. Wieman
Harold C. Urey
Peter J. W. Debye
Otto Hahn
Glenn T. Seaborg
Linus Pauling
Willard F. Libby
John C. Kendrew
Max F. Perutz
Giulio Natta
Manfred Eigen
William H. Stein
Walter Gilbert
Roald Hoffmann
Aaron Klug
R. Bruce Merrifield
Thomas R. Cech
Kary Mullis
Paul J. Crutzen
Richard E. Smalley
Robert F. Curl
Ahmed H. Zewail
Alan G. MacDiarmid
August Krogh
Otto Meyerhof
Lord Adrian
A. Szent-Györgyi
H. J. Muller
George W. Beadle
Arthur Kornberg
P. B. Medawar
Macfarlane Burnet
Georg von Békésy
F. H. C. Crick
John Eccles
Francois Jacob
H. K. Hartline
George Wald
Marshall W. Nirenberg
Robert W. Holley
Andre Lwoff
Max Delbrück
Salvador E. Luria
Julius Axelrod
Bernhard Katz
R. R. Porter
Gerald M. Edelman
Konrad Z. Lorenz
Karl von Frisch
Nikolaas Tinbergen
Christian De Duve
Howard Temin
Roger C. L. Guillemin
David Baltimore
Renato Dulbecco
Roger Sperry
David Hubel
Torsten Wiesel
Cesar Milstein
Niels K. Jerne
Michael S. Brown
Joseph L. Goldstein
Rita Levi-Montalcini
Susumu Tonegawa
Harold E. Varmus
J. Michael Bishop
Erwin Neher
Bert Sakmann
Alred G. Gilman
Chrisine Nüsslein-Volhard
Stanley Prusiner
Eric R. Kandel
Paul Greengard
Boyd Orr
Linus Pauling
Alva Myrdal
Wassily W. Leontief
Gunnar Myrdal
Richard Stone
Robert M. Solow
Amartya Sen