Látka, z níž spřádají se sny

„Spát, možná snít” — Shakespeare sice nemluvil přesně o našich nočních výpravách do jiného světa, kvůli tomu však není fenomén snění méně záhadný či významný. Současný výzkum rozšiřuje naše znalosti a přináší vhled do samotné podstaty vědomí.

V rámci aktuálního pokusu o nahlédnutí do snícího mozku použili Baird a přední odborník na vědomí Giulio Tononi, oba z Wisconsin-Madisonské univerzity, spolu se svými kolegy skalpové elektrody, aby s využitím vysokodenzitní elektroencefalografie zaznamenali mozkové vlny spících jedinců. Osoby probouzeli v častých intervalech, aby se jich zeptali, jestli snily, a pokud ano, o čem jejich sny byly. V jednom z experimentů nashromáždili od 32 subjektů celkem asi 200 takových bdělých záznamů a ve druhém získali přibližně 800 dalších od menší skupiny, která byla speciálně vyškolená v popisování snů.

Tým objevil „aktivní místo“ v posteriorní korové oblasti, poblíž zadní části hlavy, kde klesala intenzita nízkofrekvenčních mozkových vln (spojovaných s bezvědomím) a stoupala vysokofrekvenční aktivita, když lidé tvrdili, že snili – bez ohledu na to, zda se tak dělo či nedělo během REM (rychlé pohyby očí) fáze spánku. (Navzdory běžnému přesvědčení ke snění dochází během REM i non-REM fáze.) Výsledky skupina popsala v článku v časopise Nature Neuroscience.

Ve třetím experimentu se sedmi subjekty vědci s 87procentní přesností předpovídali, zda účastníci snili. Aktivita mozkových vln v určitých částech mozku byla navíc spjata s konkrétním obsahem snu – včetně lokací, tváří a mluvy. V průběhu bdělého zážitku se aktivují totožné oblasti. „Ve skutečnosti se v této studii nesnažíme předpovídat obsah [snů],“ poznamenává Baird, ale říká, že jako „potenciální směr“ by to bylo vzrušující.

Tento přístup představuje „skutečně parádní a inovativní paradigma,“ říká neurovědec Christof Koch z Allenova Institut pro výzkum mozku v Seattlu, který se na výzkumu nepodílel a působí jako člen skupiny poradců časopisu Scientific American. Odhalení, že aktivita související se sněním se soustředila poblíž zadní části mozku, bylo překvapivé, říká Koch, neboť se běžně věřilo, že vědomí vzniká v předních parietálních oblastech. Jedno omezení, s nímž se studie potýká, spočívá v prodlevě mezi probuzením subjektu a převyprávěním snu. Nakonec, říká Koch, „se chceme dostávat stále blíže k samotné zkušenosti.“

— Tanya Lewis