Netopýři v Bronxu

Města celá léta povzbuzovala obyvatele, aby si pořídili zelené střechy: zahrady, které změní pusté térové a asfaltové střechy v zelenající se oázy. Přidaná zeleň pomůže v létě udržet v budovách chlad, v zimě zase teplo. Při srážkách pak uleví i kanalizaci. Užitek z těchto bujných míst ale nebude mít jen vzhled pevných povrchů, ale i někteří obyvatelé města: netopýři.„Běžní obyvatelé New Yorku vídají ptáky, vídají hmyz. Tu a tam spatří i rybu,“ říká Kaitlyn Parkinsová, ekoložka z lowereastsideského Ekologického centra. „Jen velmi vzácně vám však Newyorčan řekne, že viděl netopýra.“

Městskými kaňony ze skla a oceli ve skutečnosti poletuje šest druhů původních netopýrů – a ti potřebují jak místa, kde by mohli hnízdit, tak hmyz, který by požírali. Výzkum naznačuje, že střešní zahrady skýtají výbornou příležitost povečeřet, poněvadž vydržují mohutné populace brouků. „Spousta hmyzu dorazí již s materiálem pro střešní zeleň,“ říká Parkinsová. „Brouci se ale na zelené střechy šíří velmi dobře také z nedalekých parků i jiných míst.“ Se svými kolegy proto Perkinsová (tehdy na Fordhamské univerzitě) v letech 2012 a 2013 umístila na čtyři střechy s holým povrchem a na čtyři další, tentokrát pokryté vegetací, ultrazvuková nahrávací zařízení, které jim umožnila poslouchat pronikavé švitoření a pískání létajících savců. Ačkoli netopýry objevili na obou typech střech, průměrně dvakrát více aktivity zaznamenali na těch se zelení. Počítačová analýza pískání odhalila, že nejběžnějším druhem byl netopýr rudohnědý, jenž hnízdí na stromech.

Poslední ze dvou studií týmu byla nedávno publikována v časopise Urban Naturalist. Parkinsová říká, že zvážíme-li tyto práce dohromady, ukazují, že zelené střechy poskytují stále větší měrou velmi důležitá stanoviště širokému spektru druhů. Dodává, že co se udržování městské divočiny týče, zelené střechy nenahrazují parky a jinou pozemní zeleň. Představují však způsob, jak rozšířit stanoviště, aniž by se zabíraly další pozemky, poznamenává Joseph Duchamp, docent ekologie na Indianské univerzitě v Pensylvánii, který do projektu zapojen nebyl. Nemluvě o tom, že netopýři vábení střešními bufety pomáhají udržovat počty hmyzích škůdců na rozumné úrovni – někteří spořádají až tisíc komárů za hodinu.

Prozatím má Parkinsová pro Newyorčany jednu radu: „Pohleďte vzhůru.“

— Kendra Pierre-Louis