O masu a lidech

„S ženami a lidmi nízkého rodu je těžko jednat. Pustíš-li si je k tělu, přestanou poslouchat , a udržuješ-li si od nich odstup, hněvají se pro to,“ praví Konfucius v Hovorech – sbírce, jež vznikla v pátém století před naším letopočtem. Konfucius samozřejmě nevynalezl předsudky vůči tomu či onomu pohlaví, ani jejich systémové projevy v patriarchátu. Leč odpověď na to, kdy se společenská moc začala koncentrovat v rukou mužů a proč, možná spočívá v kostech jeho předků.

Nedávná studie, která zahrnovala kosti 175 lidí žijících na území Číny v období neolitu a doby bronzové, zkoumala stopy, jež se objevují v pojivové tkáni, respektive kolagenu. Jak vyplynulo z výzkumu, který v lednu vyšel v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences USA, poměr izotopů uhlíku v této bílkovině ukazuje, jaký druh obilí lidé konzumovali, a charakter izotopů dusíku zase prozrazuje množství masa v jejich stravě.

Chemické složení kostí naznačuje, že strava mužů a žen byla v neolitu, tedy období asi před 10 000 lety, kdy vzniklo zemědělství, podobná. Zástupci obou pohlaví se živili masem a obilím. „V počátcích zemědělství ženy výrazně přispívaly k produkci potravy. Muži a ženy jedli to samé a měli víceméně stejné postavení,“ říká Kate Pechenkinová, archeoložka z Queens College při newyorské městské univerzitě a spoluautorka článku.

Změna jídelníčku odstartovala na konci neolitu a pokračovala po celou dobu bronzovou, která v Číně začala dle běžných odhadů 1700 let př. n. l. Lidé zde stále více pěstovali pšenici, která zanechává jiné hodnoty uhlíkových izotopů než proso, které pěstovali již dříve. Analýza kostní tkáně ukázala, že mezi lety 771 a 221 př. n. l. muži i nadále jedli proso a maso – ze stravy žen však maso zmizelo a bylo nahrazeno pšenicí. Ženské kosti začaly také vykazovat tzv. cribra orbitalia, což je typ osteoporózy a ukazatel podvýživy v dětství. „To znamená, že již od raného dětství se s dívkami zacházelo velmi špatně,“ říká Pechenkinová.

Někteří antropologové mají teorii, proč  k vychýlení mocenské rovnováhy došlo hned poté, co se zavedla pšenice a další komodity, například hovězí dobytek a bronz. Nové zdroje skýtaly možnost hromadit bohatství a mužům teoreticky skýtaly příležitost převzít kontrolu nad novými potravinami a výrobky – a využít svou novou moc k utlačování žen.

Roli mohlo sehrát i násilí. „Konec čínské doby bronzové se nazývá Období válčících států,“ říká Stanley H. Ambrose, antropolog z Iliinoiské univerzity v Urbana-Champaign, který se na výzkumu nepodílel. V civilizacích, kde běžně docházelo ke krveprolitím, hnala kasta válečníků hodnotu mužů vzhůru, vysvětluje Ambrose.

Základ pro patriarchát mohla představovat zejména raná Čína. „Pokud se chystáte vybudovat říši, která se bude rozpínat,  ať už půjde o stát v Andách nebo v Číně, obvykle to uděláte s pomocí  armády,“ říká Jane Buikstraová, archeoložka z Arizonské státní univerzity, která do výzkumu nebyla zapojena. Myslí si, že ctižádostivost starověkých čínských dynastií spolu s muži, kteří usilovali o ovládnutí nových zdrojů doby bronzové, připravila půdu pro kulturu ženské podřízenosti.

Tato teorie by se neměla interpretovat deterministicky, neboť různé kultury mohly kráčet k sociální nerovnosti jinými cestami. A prvky těchto systémů lze odstranit. Například díky narůstající rovnosti mezd může v západním světě mizet předpojatost vůči jednomu nebo druhému pohlaví.

Důkazy o raných nerovnostech v Číně se neomezují jen na kosti. Ženské hroby v průběhu doby bronzové obsahovaly vždy méně pohřbených cenností než hroby mužské, což naznačuje, že s ženami se zacházelo špatně i po smrti. „To dokazuje, že rozdíly [mezi pohlavími] platily po celý život,“ říká Buikstraová.

— Angus Chen